Už pračlověk chtěl zapisovat události jeho doby, a tak zachycoval uhlíkem na stěny jeho jeskyně mamuty a různé symboly. Psát se prostě chtělo už od pradávna. Někdy před 5000 lety používají ke psaní Egypťané kousek tenkého bambusu, do kterého nalévají roztavené olovo. S takovou rádoby tužkou je však velmi těžké psaní, papír většinou roztrhá a olovo otráví nejednoho písaře. Pravá tužka si musela neobjevení ještě nějakou chvíli počkat.
V 16. století nastal velký zlom ve chvíli, kdy v Anglii v oblasti Lake District u vesnice Borrowdale objevili pasáčci ovcí bohaté ložisko grafitu. Pasáčci si nejprve mysleli, že černé kameny jsou uhlí, které ale nehořelo. Kameny byly mastné a zanechávaly černou stopu, která šla umýt. Pasáčci si s ní tedy nejprve označovali ovce, aby lépe rozpoznali své stádo. Pak někoho napadlo, že by mohl kousek z tohoto kamene obalit v kůži a zpevnit dřívkem, a zkusit s tím psát.
A tak byla první tužka na světě.
Od roku 1558 začali v Anglii tužku vyrábět. V roce 1560 ji ještě vylepšili tak, že dřívko truhlářsky opracovávali. A tak zbýval už jen malinký krůček k tomu, aby mezi dva dřevěné kousky s vyrytou středovou rýhou vložili tuhu. Tato metoda však získala patent až v roce 1802.
Tužka se rychle rozšířila po celé Evropě, avšak Britové si brzy uvědomí, že grafit má hodnotu snad vyšší než diamanty. Je o něj tak velký zájem, a jeho cena velmi stoupla především také proto, že ho začala využívat i armáda pro odlévání dělových koulí. Britové proto lom v Borrowdale velmi střežili, aby se grafit nemohl rozkrádat. Byl to totiž jediný lom na světě, kde se grafit těžil. A i když se později nalezla i jiná ložiska v dalších zemích, žádné z nich nemělo grafit tak čistý jako v Borrowdale.
V roce 1790 rakouský vynálezce Josef Hardmuth zkusil smíchat grafitový prášek s jílem a vodou, a tuto směs následně vypálil v troubě. Objevil tak způsob, jak tužky vyrábět, a navíc vynalezl, jak regulovat jejich tvrdost. Od té doby se neobyčejné obyčejné tužky vyráběly ve velkém.